Řeporyjský starosta Novotný chce postavit pomník Vlasovcům, kteří sehráli významnou a pozitivní roli v Pražském povstání. Historici se přitom většinou shodují na tom, že role Vlasovovy ROA by v tomto případě byla zcela opačná, kdyby jí nehrozil ze strany Rudé armády a Stalinem reprezentovaného režimu fatální konec. Její pomoc pražským povstalcům nicméně objektivně zabránila německému masakru.
Na něm se ale o pár měsíců dříve sami a velmi krutě podílela při rozdrcení povstání ve Varšavě.
Otočka „Vlasovců“ z ROA (Русская освободительная армия, Russische Befreiungsarmee) pro ně přišla zkrátka pozdě. Faktem je, že během několika desítek rozhodujících hodin pražského povstání měli kruté ztráty. Jejich snaha o uznání zásluhy ale byla přijímána s rozpaky. Navíc se dozvěděli, že Američané, na které spoléhali, do Prahy nepřijdou. Definitivní tečku za jejich angažmá znamenal dopis České národní rady, předaný jejich veliteli generálovi Buňačenkovi. Češi v něm psali, že „děkují za pomoc, ale nemohou zůstat lhostejní k nepřátelskému vztahu vlasovců k nejlepšímu příteli Československa Stalinovi a jeho armádě, a z toho důvodu prosí generála, aby své jednotky stáhl z Prahy.“
Příslušníci ROA se snažili na poslední chvíli uniknout do amerického zajetí, což se jim ale většinou nepodařilo – a pokud, Američané je sami předali Sovětům. A vítězové k nim milosrdní nebyli.
Iniciativa starosty Novotného se snaží vzbudit dojem, jako kdyby mělo jít o výraz poděkování a nápravu historické křivdy. Nic proti tomu, aby i tito mužové byli důstojně pohřbeni a došli posmrtného klidu. Ale oslavovat je s vědomím výše popsaného?
O to Novotnému ovšem zdaleka nejde. Cílem jeho divadla bylo Rusy, mezi nimiž je dodnes spousta potomků těch, pro něž jsou Vlasovci synonymem zrádců, urazit. A z pozice řvoucí myši urazit i jejich představitele, Putina samozřejmě především.
Některým lidem a některým médiím s krátkou pamětí se to líbí. Jen před pár týdny tleskali a tleskala starostovi Prahy 6. Ten se stejně špatně skrývanou motivací prosadil naopak odstranění památníku maršála Koněva, symbolu 143 tisíc rudoarmějců padlých při osvobozování Československa – a také velitele vojsk potlačivších maďarské povstání v roce 1956.
Nejde tedy o historickou spravedlnost. Jde o to hrdinně si na Rusa a na současný režim v Rusku plivnout. Vyvolat u ruské veřejnosti nepřátelství až nenávist. Což Řeporyjec Novotný dobře umí a jeho voliči v něm mají dobrého reprezentanta.
Dopis Putinovi
Vážený pane prezidente
Přestože vím, že tento dopis nikdy nebudete číst, tak Vám ho musím napsat. Píši Vám z České republiky, kde od roku 1989 žijeme v „nové době“. Nová doba má nové politiky a nové výklady historie. Divná doba, podivní politici a zvláštní výklady historie. Říkají nám, že máme být pyšní na své hrdiny, kteří nyní bojují za naši svobodu někde tisíce kilometrů daleko v zemi, o které toho vím pramálo. Jsou to opravdu naši hrdinové?
Já nevím, jsem prostý člověk a hrdina byl pro mě vždy ten, kdo bránil naše hranice před agresorem, třeba ten, kdo osvobozoval naši zemi od nacistů. To jsou moji hrdinové, lidé díky nimž teď mohu žít a díky nimž je naše země svobodná. To jsou lidé, kteří si zaslouží můj vděk a úctu a přesto se na ně pomalu zapomíná. A nejen to, občas se najde člověk, který jejich zásluhy zpochybňuje a jejich oběť relativizuje. Ale budiž, je to jeho názor, jeho vizitka, ve svobodné společnosti se nemá pronásledovat za odlišné názory. Problém ovšem nastává v situaci, kdy takové názory veřejně pronáší politik, který se navíc chová jako novodobý feudál a zneužívá svou moc k zneuctění památníků. A přesně to se stalo v Praze, kde se v jedné pražské části stala objektem zášti a vandalismu socha maršála Koněva a v jiné pražské části zase chtějí stavět pomník „vlasovcům“.
Vandalismus a plivání na pomníky byly ve společnosti vždy. Vždy to byl primitivní vyjadřovací způsob primitivních lidí a byl obecně odsuzován. V „nové době“ však někteří noví politici vandalismus záměrně přehlížejí a někdy ho dokonce označují jako svébytnou formu svobodného vyjádření názoru v demokratické společnosti. A já si často kladu otázku, co si teď asi myslí Koněvovi potomci o českém národu ? Co se teď honí v hlavě pamětníkům a lidem, kteří při osvobozování Československa přišli o své předky ? Je to jen exces několika lidí, nebo takto smýšlí celý Český národ ? A to je, pane prezidente, důvod, proč Vám píši. Stydím se za „plivání“ na hroby, stydím se za přepisování historie a relativizování obětí rudoarmějců. A věřím, že nejsem sám. Nemohu mluvit za jiné Čechy, ale jednu věc uvedu. Před pár týdny byl Svátek zemřelých. Sváteční den, kdy lidé chodí na hřbitovy uctít památku zemřelých. Já také chodím každý rok na hřbitov a každý rok jdu zapálit svíčku k pomníku padlých vojáků Rudé armády. Za minulého režimu se oficiálně kladly věnce, ale poté tato pietní akce začala postupně upadat v zapomnění. Nyní už chodí uctít památku převážně jednotlivci, rozdíl je ovšem v tom, že už nechodí z donucení, ale svobodně. A každý rok jich chodí stále více. Žádné úřední delegace, žádní staří komunisti, ale obyčejní lidé, rodiny, tátové s dětmi. Na rozdíl od minulosti, nenajdete už u pomníku Rudé armády žádné velké věnce, ale najdete tam zapálené svíčky. A já jsem si jist, že to je mnohem více, než okázalé ceremonie s věnci. Právě proto, že tam lidé chodí svobodně, o vlastní vůli, prostí lidé zapalují prosté svíčky, jako symbol úcty a vděku svým osvoboditelům. A letos jich bylo zase více než loni, v našem malém městě u pomníku Rudé armády letos hořely stovky svíček… vyřiďte to prosím u Vás doma…
S pozdravem
Martin Gabryš, Olomouc, Česká republika
Zdroj: casopisargument.cz / zvedavec.org / InfoVojna
