Tak se nakonec zdá, že opravdu dojde na scénář úplného konce tzv. ukrajinského projektu. V posledních dnech totiž začaly z různých zdrojů ruské Státní Dumy a rovněž z okolí ruských novinářů unikat informace o tom, že Kreml v zákulisí a společně se zákonodárci chystají změny ruské ústavy, která má položit právní základy transformace Ruské federace do pozice zakladatelského státu nového svazového státního útvaru.
Tím má být vytvořen právní základ pro obnovu činnosti tzv. svazových orgánů, které byly po rozpadu SSSR na konci roku 1991 bez náhrady zrušeny. Celý proces přípravy probíhá za bariérou naprostého utajení a ven unikají jen malé útržky, ale jeden z poslanců, který se jednání za zavřenými dveřmi účastní, před pár dny promluvil.
Bývalý generál-poručík sovětské armády a dnes poslanec za Komunistickou stranu Ruska Viktor Sobolev totiž prozradil, že jediným řešením všech cílů SVO zadaných Vladimirem Putinem je vytvoření jednotného svazového státu z trojice států – Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Kyjev je podle Vladimira Putina ruským městem a historickou kolébkou Ruska, přičemž tento ruský svět musí být bráněn a ochraňován.
Podle uniklých informací, které jsme získali od našich kolegů ruských novinářů, se Kreml stále více a více klaní k názoru, že denacifikace a demilitarizace Ukrajiny bude proveditelná jen v případě plného začlenění Ukrajiny do svazového státu, protože Ukrajina jako samostatný stát se ukázala být neúnosným rizikem pro bezpečnost nejen Ruska, ale celé Evropy.
Podle Arestoviče opravdu může Rusko obsazené regiony nakonec připojit nikoliv k Rusku, ale do nové formy svazového státu – SSSR 2.0
A tyto informace z Moskvy unikají už i na Ukrajinu a podle Alexeje Arestoviče a jeho interních informací ze zákulisí jsou ty věci mnohem dál, než bychom tušili. Podle jeho názoru již na podzim tento rok může být celá věc okolo Ukrajiny posunuta do roviny, že Moskva se již nebude bavit s Kyjevem.
Ale bude se bavit s jednotlivými gubernátory ukrajinských regionů o možnosti vzniku svazového státu, kdy si Ukrajina ponechá vlastní svazový status, nebude připojena k Rusku jako ke státu Ruské federace, ale stane se svazovou republikou ve svazku Ruska, Běloruska a Ukrajiny v první fázi, přičemž je prakticky už jisté, že tento program nakonec bude nabídnut dalším a dalším bývalým svazovým republikám SSSR.
A to je naprosto zásadní posun v postojích Kremlu. Až dosud totiž Moskva nechtěla nic jiného, než je zachování práv Rusů na území Ukrajiny a respektování jejich autonomie v rámci Ukrajiny jako samostatného státu. Jenže po roce 2014 proběhlá renacifikace Ukrajiny a spolu s ní celé Evropy bez jakékoliv pochybnosti dokazuje, že v Evropě byl spuštěn mohutný plán revanšismu a snahy o revizi výsledků po II. sv. válce.
Přičemž Ukrajina byla těmito euronacisty a revanšisty zvolena jako nástupní platforma pro útoky proti Rusku. A ten proces proběhl na 1. prioritě na Ukrajině, tedy není možné tu zemi denacifikovat jen ze shora, ve vládních a státních orgánech, protože ta nacifikace je v celé společnosti.
Znacifikovaný stát lze skutečně denacifikovat jen na 1. prioritě, pakliže nechcete genocidu
Právě proto se ukazuje, že Ukrajina nemůže dál existovat jako samostatný stát. Proto v Kremlu začaly přípravy na postupné a etapové začlenění regionů Ukrajiny, postupně jeden po druhém, do svazového útvaru s Ruskem a Běloruskem. Svazový stát bude mít samostatnost v rámci státní správy, ale bezpečnostní, zahraniční a obchodní politiku bude koordinovat v rámci svazového rozhodování, které dosud neexistuje a dnes existující svazový vztah mezi Ruskem a Běloruskem je stále vedený jako bilaterální a nikoliv svazový.
To samozřejmě Moskvě nevyhovuje, protože mnoho věcí by bylo potřeba řešit na úrovni svazového orgánu s Běloruskem, tedy např. skrze Radu Sovětů ve smyslu vlády původního SSSR, anebo v rámci Prezídia Nejvyššího sovětu, tedy v rámci kvazi-prezidentských zástupců, ale ne z politbyra ÚV KSSS, ale z jednotlivých svazových republik.
Ten posun v hodnocení Ukrajiny ze strany Kremlu je pochopitelný. Proces na 1. prioritě nelze vyřešit jinak než plynutím času, anebo genocidou. Znacifikovaný národ nedokážete převychovat. Musíte ovládnout proces na 1. prioritě, musíte ovládnout školství na všech úrovních, musíte ovládnout média, a následně musíte vychovat pod svým dozorem novou generaci, děti a mládež, a to minimálně po dobu dvou generací.
Jedině tak lze nacifikaci ze společnosti vymýtit, resp. marginalizovat. Protože vymýtit nejde nikdy žádná ideologie, ale lze ji pomocí 1. priority vytěsnit na okraj společnosti, aby neohrožovala koncepci národní bezpečnosti a především procesy na trojici vnitřních kruhů – kruh rodiny, kruh životního prostoru a kruh národa.
Ukrajina, ČR, Německo a celá EU prošla procesem nacifikace a protiruské fašizace ještě před vypuknutím SVO na Ukrajině
Ukrajina je příkladem, který se dostane do učebnic o nacismu. Je to příklad, jak po II. sv. válce marginalizovaný a vytěsněný banderismus se za dobu 30 let po nabytí samostatnosti Ukrajiny oživil a stačila doba jedné a půl generace na renacifikaci celé Ukrajiny, a to do takové míry a podoby, že z toho jde mráz po zádech. To samé proběhlo v ČR jen za 8 let od roku 2014 za pomoci Sórošových peněz, USAID a zastydlých reformních svazáků z roku 1968.
Tedy těch, kteří se nevyrovnali s pučem uvnitř ÚV KSČ, kde skupina soudruhů okolo Aloise Indry a Vasila Biľaka si vyprosila na Moskvě vojenskou intervenci Varšavské smlouvy proti privatizačním plánům lidí okolo Alexandera Dubčeka. Právě tito zastydlí svazáci, kteří nepochopili proces uvnitř ÚV v tehdejší době, dnes razí v Česku tu největší rusofobii, jaká vůbec existuje. Tento proces přitom odstartoval Michail Gorbačov, který namísto míru mezi Východem a Západem přinesl rozval SSSR a potom nástup unipolárního hegemona USA.
Úplně stejné je to na Ukrajině s banderismem. V drtivé většině jde o lidi, kteří v rodinách mají historii členství svých předků v Banderově a Šuchevyčově organizacích UPA/OUN, takže dnes pouze potomci oprášili tradici a oživili nacifikaci a protiruskou fašizaci na celé Ukrajině a na všech úrovních státní správy.
A začínají na 1. prioritě indoktrinovat děti, mládež. A jako by to nebylo málo, tak se začíná vracet německý nacismus a protiruský fašismus přímo v Berlíně. Kancléř Friedrich Merz z hlavního proudu německých konzervativců CDU/CSU totiž způsobil v pondělí rozruch. Tentokrát svými výroky o německých zbraních na Ukrajině.
Vicekancléř popřel šílené Merzovo tvrzení o zrušení zákazu použití zbraní dlouhého doletu pro Ukrajinu
Přesněji řečeno, jak přesně mohou kyjevské jednotky používat zbraně poskytnuté Berlínem. Ve svém projevu na veřejném fóru pořádaném jednou z hlavních německých televizních stanic Merz prohlásil, že již neexistují žádné limity dostřelu pro to, jak daleko může ukrajinská armáda střílet německými zbraněmi do Ruska.
Merzovo prohlášení dokázalo být jak senzační, tak zmatené. Naznačil, že znamenají změnu, ale už nyní jeho sociálnědemokratičtí koaliční partneři a dokonce i sám Merz tvrdí opak: že nám neřekl nic nového. Zdá se, že Merz improvizoval, aniž by si vše promyslel. V tom případě o nic nejde.
Německý vicekancléř Lars Klingbeil (SPD) totiž hned v úterý Merzovo prohlášení zpochybnil [1], když řekl: “Neexistuje žádná nová dohoda, která by šla nad rámec toho, co udělala předchozí vláda.“ Předchozí německá vláda vedená Olafem Scholzem se stavěla proti dodávkám systémů dlouhého doletu, stejně jako proti úderům dlouhého dosahu hluboko v Rusku za použití zbraní dodávaných Západem, a to kvůli obavám, že by tyto kroky mohly vést k eskalaci rusko-ukrajinského konfliktu.
Moskva dlouhodobě kritizuje dodávky zbraní Západu na Ukrajinu a tvrdí, že pouze prodlužují konflikt, aniž by změnily jeho výsledek. V úterý mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov prohlásil, že pokračující vojenská pomoc Kyjevu ze strany zemí NATO představuje “nepřímou účast ve válce proti Rusku, která nepřispívá k mírovému řešení“.
Merz se snaží válku na Ukrajině eskalovat a zatáhnout do ní NATO
Pro jeho kolegu konzervativce – a šéfa obranného výboru německého parlamentu – Thomase Roewekampa má Merzovo výslovné “ne” jakémukoli omezení doletu německých zbraní připravit půdu [2] pro dodání výkonné řízené střely Taurus Kyjevu. Podle Roewekampa byl za Merzova předchůdce Olafa Scholze dlouhý dolet Taurusu přes 500 kilometrů používán jako argument proti jeho předání Ukrajině.
Podle této logiky znamená zrušení limitů doletu usnadnění předání Taurusu, což byl dlouho vlhký sen německých válečnických politiků i některých velmi vysokých důstojníků. Není překvapením, že němečtí militarističtí kamuflážní Zelení již obnovili své obvyklé výzvy k další eskalaci dodávkou Taurusu Kyjevu.
Velká rizika tohoto kroku jsou dobře známa, ale velká část německé elity je zřejmě popírá: Nejenže Taurus může zasáhnout hluboko do Ruska – nebo se o to alespoň pokusit, proti ruské protivzdušné obraně – a dokonce zasáhnout Moskvu, je také faktem – jak přiznal šéf německého letectva, když se cítil nepozorován – že ukrajinská armáda si s Taurusem sama neporadí. Složitost jeho navádění, programování a odpalování vyžaduje, aby Němci hráli přímou roli při jeho použití proti Rusku. Proto, i kdyby byl vystřelen z Ukrajiny, byl by Taurus také vystřelen z Německa.
Rakety Taurus by průběh války na Ukrajině nezměnily, ale dokázaly by válku eskalovat na III. sv. válku mezi NATO a Ruskem
Moskva – ať už raketu zachytí, nebo ne – pak nebude mít jinou možnost než považovat Německo nikoli “pouze” za důležitou zástupnou sílu za Ukrajinou, ale za přímého protivníka. Rusko by se jednoduše řečeno dostalo do války s Německem. A hned potom do války s NATO. Jeden z významných ruských obranných expertů již vystoupil v nejpopulárnějším ruském politickém pořadu 60 minut, kde tvrdil, že v tomto případě by Moskva měla provést minimálně omezený, nejaderný, ale jistě bolestivý raketový úder. Bylo by to nevyhnutelné.
A to hlavně na výrobní zařízení Taurus v Německu. Dodání Taurusu Kyjevu byl vždycky příšerný nápad, zejména proto, že i němečtí důstojníci už dávno přiznali, že to ani nemůže přinést rozhodující změnu ve prospěch Ukrajiny. V roce 2024 unikla dokonce nahrávka důstojníků německého Bundeswehru, jak plánovali možnosti úderu na Krymský most právě raketami řízenými z centrály letových operací Luftwaffe na letišti Büchel. O kauze jsme přinesli článek [3].
Jediné, co Taurus může udělat, je pomoci zoufalému ukrajinskému režimu eskalovat válku na vyšší úroveň přímým zapojením člena NATO Německa. To je jistě kamikadze varianta, kterou by ti nejbezohlednější jestřábi a euronacisti v NATO a EU v Evropě uvítali, jakkoli by byla šílená. Střílení těch raket nemůže průběh války změnit, ale může zatáhnout nejprve Německo, ale poté i celé NATO do III. sv. války mezi Západem a Ruskem.
To je totiž jediná věc, kterou střelba těchto raket do Ruska může vyvolat. Není proto absolutně divu, že v Kremlu za zavřenými dveřmi se začíná míchat konceptuální těsto s politickým kypřícím práškem na upečení nové podoby Sovětského svazu 2.0 v moderním pojetí.
Zdroj: aeronet.news
