VIDEO: Ivan Hoffman o antivíruse menom Advent: „Loni jsme se adventem snažili odstřihnout od pandemické úzkosti. Letos by si adventní naděje měla pro změnu poradit s epidemií nenávisti blokující srdce. Nenávist vyklíčila v mnoha podobách. Proti válce a proti těm, co válku nechtějí. Když nenávist zamoří společnost, propadá tato skepsi a beznaději. Pouze nadějí lze čelit beznaději. Advent přišel v pravý čas“

07.12.2022 | 20:00
  2
Bývalý disident, autor “hymny” Nežnej revolúcie „Sľúbili sme si lásku“, novinár a nositeľ Ceny Ferdinanda Peroutky Ivan Hoffman sa pre Rádio Univerzum zamyslel nad adventným obdobím, ktoré je prvou časťou liturgického roka rímskokatolíckej cirkvi vymedzené 4 nedeľami pred sviatkom narodenia Ježiša Krista a taktiež je Advent obdobím duchovnej prípravy na Vianoce.

Advent přišel v pravý čas. Pouze nadějí lze čelit beznaději. Ví se to od nepaměti, přesto jsme pokaždé zaskočeni tím, jak loňská naděje vzala za své, jak se vyčerpala potýkáním se s lidskou hrubostí, a o slovo se hlásí naděje nová, byť podobná té minulé jako vejce vejci.

Ano, advent je věčný, neboť naděje se výročně vrací jako ozvěna, a s ní i víra, že nic nekončí, že to nejdůležitější, to dobré, teprve přijde.

Advent má samozřejmě ústřední biblické téma, kterým je vyhlížení zázraku v Betlémě. Souběžně ovšem potřebujeme naději operativní, reagující na aktuální klony beznaděje.

Loni jsme se adventem snažili odstřihnout od pandemické úzkosti, vybřednout z covidu, útočícího na plíce.

Letos by si adventní naděje měla pro změnu poradit s epidemií nenávisti, nákazou, jež postiženým zatemňuje mozky a blokuje srdce.

Nenávist vyklíčila v mnoha podobách. Proti válce a proti těm, co válku nechtějí. Proti asociální vládě i proti těm, co proti ní demonstrují a volají po její demisi. Máme tu zelenou nenávist vůči všemu fosilnímu, speciálně je-li to z Ruska, i nenávist vůči ekoteroristům a zeleným spekulantům. Nenávist ale umí i hloubit příkopy mezi generacemi, znesvářit sociální skupiny, názorové bubliny, paralyzovat politický diskurs.

Ačkoli jsou projevy nenávisti primitivní, ten, kdo nenávidí, si toho není vědom. Nenávist si nenávistníka omotá kolem prstu, ochočí si ho, dostane se mu pod kůži, zcela ho ovládne.

Člověk, který nenávidí, nepochybuje o svém právu nenávidět. Je na svou nenávist pyšný, nenávistí se chlubí, snaží se o svou nenávist podělit, hledá spřízněné nenávistné duše. Ze společně sdílené nenávisti zlo čerpá alibi, předstírá legitimitu.

Když nenávist zamoří společnost, propadá tato skepsi a beznaději. Vždy se totiž ukáže, že nenávist není součástí řešení, nýbrž že je součástí problému.

Nenávist je nepřekonatelnou překážkou v komunikaci, znemožňuje smír. Nenávist udržuje konflikty při životě, protože z konfliktů se obnovuje, sílí. Nenávist není a z principu nemůže být konstruktivní. Je cestou do pekel.

Dny se krátí na minimum a prodlužuje se noc. Jak ale houstne tma, toužíme po světle. Uvědomujeme si, že nám chybí. Tehdy v sobě uslyšíme hlas, který říká, že tma je pouze absencí světla. Nechceme-li být tmou pohlceni, stačí v sobě rozsvítit.

Advent je ten vypínač tmy, kterým se rozsvěcuje světlo na konci tunelu. Aby duše na své pouti věděla, kudy vykročit. Aby přestala bloudit, našla směr.

O adventu víme, že se nejedná o aplikaci, která řeší lidské problémy. Advent řeší člověka. Je to antivirus. Naděje z nás odstraňuje zlo, které nás vykrádá, zpomaluje, a v krajním případě zabíjí.

Advent nás vrací do původního nastavení. Restartuje v nás to dobré, co životu dává smysl. Vrací nás na start.

Zdroj: radiouniversum.cz / InfoVojna


Program rádia
Zmena programu je vyhradená.

  • Bez programu

Tipy a rady

Zaujímavosti