Do nedělních prezidentských voleb v Bělorusku vkládali globalisté velké naděje. Ne, že by si mysleli, že by mohla narychlo vybraná Sorosova loutka paní Cichanouská porazit prezidenta Alexandra Lukašenka. Tak naivní nejsou, ale volby jsou i tak skvělou příležitostí, jak rozdmýchat uhasínající plamínek revolty tamních "liberálů", na kterém západní tajné služby spolu s neziskovým sektorem pracují již přes dvacet let.
Drtivé vítezství Alexandra Lukašenka, který získal 80 procent hlasů bylo protikandidátkou pochopitelně prohlášeno za zfalšované - a známé nacvičené a dobře honorované představení pro západní publikum mohlo začít. Aktivisté napojení na západní penězovody, vyškolení a vycvičení pouliční revolucionáři společně s facebookovou mládeží, která touží po vzrušení tak jako všude na světě, začali od prvních okamžiků po vyhlášení výsledků napadat bezpečnostní složky podle scénáře, který se osvědčil nejen na Ukrajině.
Klapka, jedeme...
Běloruské tajné služby byly však na rozdíl od těch ukrajinských zjevně dobře informovány o přípravách na převrat; navíc opakovaný vtip už není vtipem. Vůdci opozice, často vyškolení i v České republice (o čemž svědčí různé programy Člověka v tísni, které se na přípravě běloruských kádrů dlouhodobě podílejí), dokázaly vytvořit zablokováním dopravy zdání lidových protestů. To jsou nezbytné kulisy pro to, aby mohly západní filmové štáby přinést tolik očekávané záběry z „bojových linií“ v Minsku. I přes tuto urputnou snahu, je ale každému jasné, že Bělorusko není Ukrajina.
Kyjevský Majdan, který jsme v režii západních tajných služeb a sorosových aktivistů měli možnost sledovat před šesti lety na Ukrajině, totiž mohl být úspěšný jen za předpokladu, že se ve státní správě najde dostatek zrádců, kteří se nechají uplatit ve prospěch pučistů. Ti se rekrutovali z mnohostranně podporované opozice a z „bojových jednotek“ Banderovců připravovaných několik let v Pobaltí.
Také do Minsku dorazilo mnoho profesionálních revolucionářů z Pobaltí a z Kyjeva a s nimi potulný Sorosův cirkus aktivistů a blogerů, zprostředkovávající společně se západními médií barevnou revoluci v přímém přenosu. Nechybí srdceryvné scény osamělých „bojovníků za svobodu“ potřísněných krví, klečích před policisty s ochrannými štíty v rukou. Dívky vkládající ozbrojencům za štíty květy a podobné předem zaranžované dojemné scénky určené pro televizní štáby a sociální sítě.
Hra s ohněm
Ve skutečnosti se nejedená o nic jiného než o zoufalou snahu rozvrátit spojenectví mezi Běloruskem a Ruskem a pomocí zinscenovaného převratu nastolit západní loutkovou vládu v Minsku, tak jak se to podařilo před šesti lety v Kyjevě. Strategická poloha Běloruska by v případě ovládnutí této země Západem (a NATO) znamenala samozřejmě vážnou hrozbu pro Rusko.
V poslední době začal Lukašenko pošilhávat po možnosti stát se mostem mezi Moskvou a Západem s tím, že by z této pozice mohlo získat Bělorusko především hospodářský prospěch. Putin ho několikrát upozornil, že si hraje s ohněm. Že ukrajinský případ prezidenta Janukovyče by ho měl varovat. Že když globalistům z Bruselu a Washingtonu podá prst, vezmou mu nejen celou ruku, ale nakonec mu půjde o život.
Dnešní snaha o státní převrat v Bělorusku zdaleka ještě neskončila, jistě se dočkáme ještě mnohých osvědčených kousků, jako jsou násilné útoky na policii, či mrtvých demonstrantů (jednoho Martina Šmída už ostatně mají). Nezáleží na tom, že podle zpráv z Minsku to byl najatý provokatér, kterému v rukou vybuchl granát, který chtěl hodit na policisty. Přibývá však zraněných policistů a včera byla zaznamenána i střelba na policejní jednotky.
Zasít rozkol
To vše ukazuje, že sorosovská komanda, která mají většinu násilných střetů na svědomí, půjdou osvědčenou cestou útoků na bezpečnostní složky a budou čekat na jejich tvrdou reakci - tak jako v Kyjevě. Pokud by se nepodařilo policisty a armádu vyprovokovat k razantnějším zásahům, jsou v záloze vždy připravení ostřelovači, jako jsme toho byli svědky v Kyjevě.
Ostatně odchod poražené protikandidátky Svjatlany Cichanouské, která ve volbách dramaticky propadla, do litevského exilu, svědčí o tom, že příslušné centrály mají v úmyslu hrát běloruskou kartu dlouhodobě, a jak ukázaly minulý týden v Bejrútu, bude se hrát v této postkoronavirové době už bez rukavic a na ostří nože. Jistě není náhoda, že právě Lukašenko pařil k nejdéle odolávajícím státníkům, kteří odmítli hrát koronavirovou kartu podle globálních not a celou akci Covid 19 dlouho okázale ignoroval.
Akce Minsk byla dlouhodobě připravována, ale s velkou pravděpodobností nepřinese kýžené plody v podobě pádu vlády tak jako na Ukrajině. Spíše půjde o to zasít do země rozkol - a tuto dračí setbu pomocí sociálních sítí a západních penězovodů živit. Nadšené reakce ČT srovnávající dění v Minsku se sametovou revolucí a s kyjevským Majdanem, jsou typické, příznačné a příslovečné.
Geopolitické karty na letošní podzim jsou v každém případě rozdány dosti divoce.
Zdroj: protiproud.cz
