Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vystupuje na politika v netypické roli: poučuje Evropany o životních pravidlech. Například občané států Evropské unie, kteří se před týdnem radovali z nového plánu EU na obnovu ekonomik zemí postižených koronavirem, se budou muset seznámit s důležitým pravidlem, podle něhož se sýr nabízí zdarma pouze v pasti na myši. Při současném evropském dění by mělo být toto pravidlo formulováno v poněkud jiném znění, totiž že „žádný grant není zadarmo“, nicméně jeho podstata se nemění.
Připomeňme si jádro konfliktu, pro nějž země jako Dánsko, Nizozemsko, Rakousko, Švédsko a dokonce i Estonsko vyjadřují svou nevoli a hrozí, že zablokují přijetí celoevropského plánu na „záchranu ekonomiky“.
O co tady jde?
Itálie, Španělsko a další země „evropského chudého jihu“ na samém počátku epidemie začaly požadovat od EU jako celku a zejména od Německa poskytnutí lékařské a finanční pomoci. Místo peněz a lékařů však Německo poslalo přání dobrého zdraví a vedení postižených zemí byla poskytnuta mimořádná lekce o disciplíně, evropské solidaritě, rozpočtové odpovědnosti a reformě státních institucí. V Itálii z toho začali být značně rozladění: solidarita a daně v zemi byly evropské (tj. „bruselské“), zatímco lékaři, kteří přišli do italských nemocnic pomáhat, byli kupodivu Rusové, Číňané a Kubánci.
Italští politici, včetně skupiny starostů, dokonce napsali dopis svým německým kolegům, v němž zcela nepokrytě poukázali na žalostné vyhlídky Evropské unie jako celku a zejména pak eurozóny, pokud Řím nedostane peníze. V podmínkách totální hospodářské a epidemiologické krize by pro Itálii mohl být odchod z Evropské unie nebo z eurozóny spolu s nesplněním veřejných a soukromých závazků poslední možností, jak zachránit alespoň část ekonomiky, nebo přinejmenším vrátit úder té části (Evropské unie), jejíž politické vedení lze v zásadě považovat za spoluautora italských problémů. Podobné (i když méně patrné) procesy začaly zrát také ve veřejném mínění ostatních evropských zemí, zejména pak těch, které Evropská komise po mnoho let nutí omezit své rozpočtové výdaje a schodky.
Mazaný Macron
Emmanuel Macron využil situace a rychle oprášil svou starou myšlenku vydávat unijní dluhové nástroje „eurobondy“, neboli evropské dluhopisy, na něž by se mělo složit především Německo a ostatní země eurozóny s více či méně odpovědnými rozpočtovými politikami, přičemž utrácet tyto peníze bude Francie a její partneři na sociální programy a integraci imigrantů. Pouze nyní se tyto nástroje přejmenovaly na „koronabondy“ a účelová aliance zemí, které si přály uskutečnit sen o podojení německého rozpočtu pod záminkou koronaviru, začala vyvíjet tlak na Angelu Merkelovou. Nakonec, bezesporu pod hrozbou rozpadu Evropské unie, německá kancléřka s odůvodněním, že „samotný národní stát nemá budoucnost“, souhlasila s tím, že nové kolektivní dluhy Evropské unie by měly táhnout bohaté země jako Dánsko, Rakousko či Švédsko.
Na samém počátku všechno vypadalo úžasně: Evropská komise vydá „koronabondy“ za 750 miliard eur, přičemž více než 500 miliard rozdá formou grantů „chudým evropským zemím“, a Německo a další tahouni, kteří odvádějí do evropského rozpočtu víc, než dostávají, budou dluh splácet věřitelům. Samozřejmě se předpokládalo, že nejpravděpodobnějším držitelem těchto dluhopisů bude ECB (tj. Evropská centrální banka, která „tiskne eura“) a bude-li to nutné, následně se rovnou s ní dohodne buď odepsání dluhu, nebo změna podmínek – ačkoli tato možnost nebyla veřejně diskutována.
Jako v pohádce: peníze zadarmo vyřeší všechny problémy! Italští a španělští politici už dokonce začali požadovat další částky v podobě dodatečných grantů.
Pánbůh míní, Lejnová mění
Leč iluze „peněz zadarmo“ vzala rychle za své. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová záhy sdělila světu, že pochopitelně celý ten žebrácký banket bude muset být někým uhrazen, a ten někdo budou všichni občané EU, kteří to zaplatí formou nových evropských daní povinných pro všechny státy unie.
Německé státní vydavatelství Deutsche Welle k tomu uvedlo:
„Kompenzace (výdajů) by měly být financovány z nových daní, nebo z „vlastních zdrojů“ každé členské země Evropské unie. Samotná Evropská komise nemůže vybírat daně. Dosud členské země EU vždy zakazovaly Evropské komisi shromažďovat své „vlastní zdroje“ ve významných objemech. Státní příjmy a daně jsou přirovnávány k výkonu vlády, a to je něco, co členské státy nejsou ochotny převádět do Bruselu… Aby získaly peníze na úhradu plateb do roku 2028, navrhuje Leyenová státům unie uvalit na své občany jakési vágní daně z plastového odpadu, emisí oxidu uhličitého a dovozů z třetích zemí, které škodí klimatu.“
Tak si to přeložme z jazyka bruselských byrokratů do srozumitelné řeči: Evropané budou muset dodatečně zaplatit vyšší daň za každý litr benzínu, za vytápění domu, za čínské zboží, které si koupili na úkor dražšího evropského (protože čínský dovoz „ poškozuje klima“), a to vše proto, aby si ve chvíli koronavirové krize mohli užívat „bezplatný“ příděl peněz na záchranu ekonomiky.
Zelený úděl Evropanů
Ale to není všechno. Pokud Evropské komisi tato „daňová finta“ projde, mohou další upřesnění týkající se programu „záchrana ekonomiky po koronaviru“ vyvolat mnohem citelnější újmu. Paní von der Leyenová protlačuje svůj program „Zelený úděl Evropy“ (European Green Deal) a dokonce i během epidemie v tom horlivě pokračuje za plné podpory Evropské komise a evropské "odborné veřejnosti", přičemž „boj proti změně klimatu“ považuje za nejvyšší prioritu, na níž musejí být zmíněné peníze použity – ve skutečnosti vypůjčené od bankéřů za účelem snížení ekonomických dopadů koronaviru.
Ve zvláštní tiskové zprávě ze dne 27. května Evropská komise výslovně uvádí, na co prioritně značná část peněz půjde:
„Rozvoj projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména větrné a solární, a zahájení ekologicky čisté vodíkové ekonomiky v Evropě.“
Celé by to ponoukalo do úsměvu, kdyby Evropská komise nebrala celou situaci tak vážně, jak je to jen možné. Podle „S&P Global Platts“ Evropská komise již nyní poptává na trhu odhady a nabídky pro vytvoření „vodíkové ekonomiky“ a pro masivní využití vodíku jako „zeleného paliva“.
S tím je však problém: výroba čistě „zeleného“ vodíku – jak říkají západní analytici a přiznávají evropští úředníci – je velmi drahá legrace. Už „zelená“ energie z větrných elektráren, nebo solárních panelů je sama o sobě velmi drahá a na výroby vodíku z vody je jí potřeba víc než dost. Proto je Evropská komise připravena uznat, že vodík „extrahovaný“ ze zemního plynu je „čistý“ a hoden financování a podpory. V případě Evropské unie samozřejmě z dováženého zemního plynu.
Německé společnosti si už mnou ruce a bombardují úředníky návrhy na vytvoření celé „vodíkové infrastruktury“ v Německu, neboť bude vyžadovat velké finanční injekce. A je tu šance, že evropské peníze získané na boj proti důsledkům koronaviru půjdou ve skutečnosti na „vodíkovou energii“ jak v Německu, tak možná i v Itálii, Francii a dalších zemích, na něž se v rámci požadavku udržení eurozóny také dostane.
Pokud se v tomto pohádkovém plánu nic nezmění, proběhne doslova před našimi očima velkolepá transformace:
Program, který měl „vytisknout eura a rozdat je postiženým Italům“, se promění v program „zdanit všechny Evropany, aby za vystavené koronabondy mohli Němci nakupovat od Rusů plyn, vyrobit z něho vodík a poté ho draze prodat těmtýž Evropanům, aby nezapomínali na svůj zelený úděl.“
Poznámka redakce Protiproud:
Není to geniální způsob, jak z nás udělat naprosté idioty? A z České republiky, která ani není (a doufejme, že nikdy nebude) v eurozóně, hýkající oslici? Skutečných oslů, kteří zlostně plivou na Babiše, že zatahuje český národ do izolace mimo koronavirové spásné požehnání, tu máme víc než dost. Jen doufejme, že Babiš svoje odmítání koronabondů myslí opravdu vážně a vyvodí z toho patřičné důsledky.
Není žádný důvod, aby si především země "jižního křídla EU" na své problémy - které nezpůsobila korona-krize, ale jejich mizerné rozhazovačné hospodaření v dlouhých letech před ní - regulérně nevypůjčili. Argumentace "agentů Bruselu" - typicky pan Niedermayer (europoslanec TOP 09) - že předtím nám "jižané" pomáhali "kohezními fondy", je už přímo nehorázná. Takové Španělsko z nich sálo po dlouhá léta prostředky, které se rovnaly každoročnímu HDP celé České republiky. A kupodivu jejich argumentaci naši "strážci desinformací" nikde za "fejk" neoznačí.
Souboj o odmítnutí "koronabondů" bude nejdůležitějším úkolem Babišovy vlády. Pokud ho prohrajeme, ekonomický chomout Bruselu nám už nikdo nesundá, a veselá cesta do otroctví bude otevřena dokořán. Přesně o to jde naší Páté koloně, která nyní pro "koronabondy" tak horuje.
Zdroj: aurora.network / protiproud.cz
