Už více než rok trvá válka na Ukrajině. Média byla při výročí ruské invaze plná analýz, dohadů, silných tvrzení a vypjaté rétoriky. Po roce suverénních tvrzení, která se často rozsypala jako domeček z karet, by mohli lidé, čtenáři, posluchači a diváci asi doufat ve větší opatrnost, jenže střízlivost a věcnost se ani teď nedostavuje. K těm vzácnějším patřily například analýzy listu The New York Times, který při výročí útoků na Ukrajinu suše konstatoval: „Po roce války se oči upírají na Čínu“.
Zmínil také sílící protiválečné demonstrace v Evropě, a otázky, kdy se dostaví ve větším množství únava z války a jak bude vypadat. Tak tedy, co ještě můžeme čekat od tohoto konfliktu? A čeho se máme obávat? A co už naopak můžeme hodit za hlavu?
O tom všem si budu povídat s Jiřím Šedivým, armádním generálem v záloze a někdejším náčelníkem generálního štábu Armády České republiky, který je nyní vedoucím Katedry bezpečnostních studií CEVRO institutu.
Viac v 1. časti rozhovoru:
Prepis rozhovoru TU.
Kdyby se měl rusko-ukrajinský konflikt vyjádřit jediným přívlastkem, tak určitě byl, a nadále zůstává, především „překvapivý“. A to z mnoha důvodů, nejen proto, že se vraždí příslušníci dříve bratrských národů s úzce provázanou historií. Pro našeho hosta, jako bývalého armádního generála, byla invaze překvapivá i čistě s ohledem na počáteční rozmístění nasazených ruských sil, které podle něj ani neumožňovalo provést úspěšnou operaci. A překvapivé byly i další chyby, které ruské velení vršilo. Jiří Šedivý ovšem varuje: „Každý, kdo začne svého nepřítele podceňovat, jednou prohraje. Musíme neustále počítat s tím, že Rusové toho mají ještě mnoho za sebou. Že si zničili, nebo přišli o 2000, nebo nevím o kolik tisíc tanků, ale před válkou jich měli více jak 12 tisíc.“
Viac v 2. časti rozhovoru:
Prepis rozhovoru TU.
