Někteří v něm stále vidí jen mladého kluka z filmu. Tak úplně mladý už ale Jiří Mádl není a jeho tvůrčí aktivity se za ta léta velmi rozrostly. Vedle hraní, režírování a scenáristiky mu taky vyšla kniha. Nyní pracuje na historickém filmovém projektu s názvem Vlny, jehož kulisy tvoří Československý rozhlas v letech 1967 a 1968.

„Je to příběh o dvou bratrech v 60. letech, sirotcích. Jeden je za podivných okolností najat do velmi exponované redakce Milana Weinera, a tím se sám dostává do velkého nebezpečí, i když si to vůbec nepřál,“ nastiňuje.

„Hlavní hrdina filmu je v té redakci pouze technikem, ale už je do toho namočený, takže musí jednat a vybrat si, kam se jeho srdce v těch těžkých chvílích, kdy se sem valí tanky, nasměruje.“

Mádl vnímá určitou paralelu mezi rokem 1968 v Československu a Ukrajinou dnes. Film ale netvoří kvůli tomu.

Situace podle něj byla v něčem odlišná. „My jsme žili v určitém společném bloku a začali jsme se ideově odtrhávat, kultivovat, protože najednou u nás akcelerovalo demokratické myšlení, především díky Redakci mezinárodního života. A ta situace asi nebyla tak přehledná, jako je teď na Ukrajině, protože Ukrajina je svobodná země, kam prostě vlítl agresor. To je tak jednoduché, tak přehledné, že to ani jinak nemůže být.“

Musíme zkusit vydržet

Vzdor je podle něj velmi důležitý, zároveň ale nemusí být nutně o krvi. „Myslím, že je to cokoli, co udrží důstojnost národa. Jako když se někdo ptá, proč vlastně tehdy ještě vysílali, když už tady byly tanky.“

„Pro důstojnost toho národa bylo strašně důležité, že mu parta novinářů sdělila ‚toto jsou agresoři‘… A to si myslím, že je také vzdor, a nemyslím si, že bylo nutné obětovat půl milionu mužů.“

Na dnešní situaci drahého plynu a vysoké inflace si netroufá hledat řešení. Doporučuje ale prostě zkusit vydržet. „Myslím, že nás čeká těžký rok. Všichni si trošku utáhneme opasky. Někdo víc, někdo míň.“

Navíc podle něj současná situace přináší i určité šance. „Myslím, že jsme se příliš dlouho paktovali s diktátorskými režimy. Dali jsme jim moc, aby nám vyráběly léky, dodávaly základní věci k životu… Kultivovaný svět se prostě bude muset začít spoléhat trošku víc na sebe. Za trochu víc peněz, ale radostněji a kultivovaně.“

Uvítal by tak zpřetrhání vazeb jak s Ruskem, tak s Čínou. „Je to válka kultur, řekl bych, že si nerozumíme. Z Ruska mám pocit, že je z té války vlastně šťastné, že jsou na něco pyšní.“

Jak hodnotí současnou vládu? Je pro něj složité přeskakovat mezi různými tématy a obory? Více v pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí:

Zdroj: plus.rozhlas.cz / YouTube / InfoVojna