V novém světě nebude žádný Zelenskij. Jeho hlavou zaplatí jeho loutkovodiči za nový kompromis. Sám tomu pravděpodobně dokonale rozumí, a proto prožívá smrtelnou úzkost…
V Rusku je téma případného jednání se Zelenským nejsilnějším společenským dráždidlem, nebezpečím zastavení bojových akcí dříve, než se dosáhne výsledků, které zaručí bezpečnost Ruska na jihozápadních hranicích. Ruská veřejnost uvažuje v kontextu Velké vlastenecké války, kdy musí být nepřítel konečně a úplně poražen, aby z jeho země už nikdy nevzešla hrozba nové války (což se ale s Německem tak úplně nepodařilo).
Nyní takové nebezpečí představuje Ukrajina s nacistickým režimem, se kterým válka neskončila a příměří bude vypadat tak, jak by vypadalo příměří po bitvě u Stalingradu či Kurska. Hitler příměří opravdu chtěl, snažil se získat pauzu a připravit pomstu. Sovětské velení mu právem takovou příležitost nedalo.
Jednat či odmítnout?
Podobně v Rusku věří, že Zelenskij by neměl dostat takovou příležitost, spoléhajíc se jen na výsledky vítězství na Donbase a osvobození části Chersonské a Záporožské a možná i Charkovské oblasti. Tady v Rusku se vytvořil nejširší národní konsensus, jako ohledně Kurilských ostrovů nebo Krymu. Kdo ho ignoruje, okamžitě si zlomí vazy.
Krym, Donbas a části výše uvedených regionů bez celé levobřežní Ukrajiny nelze považovat za přijatelný geostrategický výsledek, který by změnil bezpečnost Ruska k lepšímu. Koneckonců, Ukrajina by si zachovala kontrolu nad Oděsou, Nikolajevem a Dněpropetrovskem, tedy přístup k přístavům, Dunaji a Podněstří, všechny možnosti na odvetu, jejíž příprava se okamžitě začne se silami sjednoceného Západu.
Zdálo by se, že v takové situaci by měl Zelenskij ochotně jednat a co nejdříve zastavit další postup ruské armády. Vždyť čím méně území vezme Rusko pod svou kontrolu, tím větší bude rozhořčení veřejnosti, a tím slabší mocenské postavení Kremlu.
Západ by ohlásil vítězství
Pokud by se tak stalo, pak se v liberálních a ultrapatriotických médiích do tří dnů rozšíří „Putin zradil vítězství“, což vyvolá krizi legitimity moci a způsobí silné veřejné pobouření, po kterém bude by mohl následovat rozkol ve vládnoucí elitě.
Politická krize by způsobila, že vojenské vítězství Kremlu by bylo Pyrrhovo, to znamená, že by se změnilo na politickou porážku. Morálka armády klesne, začne to v ní vřít. Ve městech se pravděpodobně střetnou demonstranti s policií, která bude stát před těžkým výběrem, protože policisté budou s lidmi souhlasit. Prostor pro Západ a Ukrajinu v tomto scénáři je jednoduše úchvatný.
Pár přesných diplomatických úderů ze Západu na podporu oligarchie a liberálů - a cíl je blízko. Buď vojenský převrat, který po týdnu úspěchu vyšumí, podobně jako v případě Státního výboru pro výjimečný stav před více než 30 lety, s převzetím moci liberály, nebo se liberálové dostanou k moci okamžitě a stadium „spiknutí generálů“ obejdou.
Dále podle scénáře: čistky bezpečnostních složek, jejich paralýza, nových „Sedm bankéřů“. Projekt „Rusko“ je uzavřen, všem účastníkům děkujeme. Lustrace, Haag, hon na čarodějnice a vše, co se v takových případech děje. Pak prohlídka suverenit a „světovým společenstvím“ uznání tuctu nových států na troskách Ruska. Že by tomu tak nebylo? Kdo ví?
Zelenskij však před takovou vyhlídkou utíká jako před ohněm. A nejpřekvapivější je, že Londýn a Washington ho v tom podporují. V Londýně jednomyslně, ve Washingtonu, s výhradami, ale tak či onak, neoconi takové „štěstí“ ze záhadných důvodů kategoricky odmítají. A Zelenskij to vítá, křečovitě odháněje jednání jako mor.
Jak je možné, že se setkaly zájmy Zelenského, anglosaských neoconů a širého národa Ruska? Proč se Zelenskij bojí příměří s Ruskem, pokud mu to pomůže politicky protivníka zničit, nebo ho alespoň vrhnout do takových nepokojů, že ruská pozice bude podkopána?
Zelenskij není spokojen s představou jednání, protože je třeba je zrealizovat za cenu, že jeho osobně přivedou jako posvátnou oběť. Jakmile podepíše mírovou dohodu za ruských podmínek (do které ho tlačí Kissinger a kruhy za ním, ke kterým se stále více přiklání i Biden), okamžitě ho obviní z legalizace rozpadu Ukrajiny. Jde vlastně o obvinění ze zrady, po kterém dlouho žít nebude. Dokonce se nebude moci ani vrátit do Kyjeva.
Proč tedy Biden zaujímá k této otázce nejasný, nejednoznačný postoj? Biden je pro zastavení bojů, ale za absurdních a vědomě nerealistických podmínek stažení ruských jednotek na hranice k 24. únoru. Tedy že Rusku zůstane část Donbasu v podobě L/DLR a Krym – o čem Spojené státy donedávna nechtěly ani slyšet. Ale zároveň mu vezme vše, co dosud Rusko na Západu vybojovalo.
Je jasné, že s něčím takovým Rusko souhlasit nebude - ale i pro Zelenského je i takový obchod sebevražedný. Proto se vší mocí brání – protože bojuje o život. Ale soudě podle všeho, do září až října dostane nabídku, kterou mu už Západ nedovolí odmítnout, a tak někdy v listopadu podepíše pro Ukrajinu rozsudek smrti. Potom se stane hlavním obětním beránkem, jehož hlavu Západ klidně předloží rozhořčenému ukrajinskému lidu jako kompenzaci.
Kvadratura kruhu po Bidenovy neocony
Od listopadu 2022 do první poloviny roku 2023 prostě už nikdo na světě nedá za Zelenského život ani cent. Uvěřit tomu, že jeho generálové sami zorganizují převrat, je nereálné. Bez ohledu na to, jak moc jsou pobouřeni, Spojené státy je přísně kontrolují. Washington maximálně dovolí nějaký druh vojenského převratu se svržením a zavražděním Zelenského, po kterém budou ovšem zlikvidováni samotní generálové za spiknutí. Po „obnovení ústavního pořádku“ to bude zameteno pod koberec, a národu nezbude nic jiného, než přijmout novou realitu.
Ta však už bude úplně jiná, než donedávna. Jelikož po dalším (v pořadí už čtvrtém) státním převratu nebude na Ukrajině opět žádná zákonná moc, nejen Polsko, Maďarsko a Rumunsko si na „Zapadenščině“ vezmou své, ale i některé centrální regiony mohou požadovat vlastní suverenitu. Ukrajina prostě bude muset být znovu založena. Co je na tom dobré a co špatné pro Západ?
Dobré je, že tíha odpovědnosti za prohru zůstane na Zelenským. Zatímco by měla dopadnout na Bidena, jenže to by bylo právě špatné. Není pochyb, že Trump po listopadových volbách do Kongresu pro to určitě udělá vše, co se dá. Ale za všechno nemůže Biden sám – byl to celý válečnický tým demokratů a byla to objednávka finančního křídla americké oligarchie.
Dopustit úplnou porážku demokratů neoconi a jejich sponzoři nemohou. Proto ani Bidena, ani demokraty s porážkou na Ukrajině spojovat nebudou. To by znamenalo triumf trumpismu, který je pro globalisty nepřijatelný. Za všechno se musí zodpovídat jen Zelenskij, kterého odstraní spiknutí, které připraví Západ rukama jiných ukrajinských loutek. Není Zelenskij - není problém.
Oběsí se "z nostalgie" na ručníku?
Pravda, v tomto případě bude mít problémy Rusko. Bude muset obnovit osvobozená území, změnit tam státní aparát, vyprat mozky obyvatelstva od banderovské špíny, celkově bude co dělat. A co nejdůležitější, v předvečer dohody bude třeba národu vysvětlit, že příměří není zrada, ale vítězství. Dočasné, ale důležité. A opření se o něj zabrání nacistickým banderovským gerilám, pokračovat ve svých zrůdnostech na tom, co zbyde z bývalé Ukrajiny. Prostě z pohledu ruské bezpečnosti se svět stal lepším než před válkou. Což znamená, že nebylo všechno marné.
V tomto novém uspořádání už nebude ukrajinský nacismus - ale ani Zelenskij. Jeho hlava zaplatí za nutný kompromis. On sám tomu jistě velmi dobře tomu rozumí, a proto prožívá smrtelnou úzkost. Když se radoval ze svého zvolení, ani ho nenapadlo, že pro něj všechno může skončit takto. Proto se Zelenskij tak bojí jednání s Ruskem. Ví, že v takové chvíli už bude jen myší, se kterou si hrají kočky. Cesta se mu zužuje a - jak zpíval Vysockij - „na konci té cesty je pěnka se sekerami.“
Jednání s Ruskem jsou pro Zelenského cestou na popraviště. Samozřejmě udělá cokoli, aby svůj konec oddálil. Pokud se mu podaří vyhnout se atentátu a uprchnout, ani britské občanství pro něj není zárukou. Když přestane být prezidentem, stane se soukromá osoba Zelenskij pro západní centrály vlastně už jen nebezpečným svědkem.
Možná mu pak touha po domově způsobí depresi. A z nostalgie se oběsí v koupelně na ručníku jako Boris Berezovskij. Další britský občan, který hodně věděl - a stal se nepotřebným.
Zdroj: iarex.ru
Preklad: protiproud.info
